Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Srpen 2016

Mé okovy

24. srpna 2016 v 17:24 | Tori.U |  Povídky, texty
Pokusil se mě chytit za zápěstí a já sebou cukla, když se mě na tom místě dotknul. Všechno se začalo vracet. Snažila jsem se to nedát najevo. Marně. Všimnul si.
"Kdo ti to udělal? "
Mlčela jsem. Co čekal, že mu řeknu? Bylo to očividné. Kde jinde bych k tomu přišla?
"Panebože." Zvedla jsem k němu svůj pohled. V očích měl bolest. Pustil mě a odtáhl se. Levačkou si zajel do blonďatých vlasů, hned na to hlavu složil do dlaní. Kdo by kdy řekl, že zrovna on bude takhle reagovat.
Odvrátila jsem se. Nemohla jsem se na to dívat. Ani nevím proč. Lhářko. Stydíš se.
"Tsugumi... " Zase jsem sebou cukla. Překvapením. Už dlouho mě nikdo neoslovil. Ne takto. Mým vlastním jménem. Připomínal mi mou minulost. Proč teď cítím strach?
Obrátila jsem se na něj. Žalostný pohled. Sršel z něj soucit, zoufalství; tolik emocí, že se to ani nedá po popsat. Nemohla jsem se mu podívat do očí, dívala jsem se do země. Zase.
"Kde všude je ještě máš?"
Nadechovala jsem se k odpovědi, ale nebyla jsem s to vydat ze sebe hlásku. Takhle to bude lepší.
Postavila jsem se, on se na mě vyjeveně koukal. Došlo mu, co hodlám udělat? Sundala jsem si podkolenky. Kotníky. Následovaly je šortky. Stehna. Hýždě. Vyvlíkla jsem se z trička. Břicho. Záda. Prsa.
Jizvy, má pouta a okovy, která svírala mou duši i tělo.
Ticho. Ani jeden z nás nepromluvil.
"Kdy jsi naposledy jedla? Pořádné jídlo."
Jak ho to teď napadlo? Sjela jsem se pohledem. Aha.
"Vlastně už ani nevím."
"Tím začneme.


Starý text, na který jsem narazila při úklidu v souborech. Část šíleného fanfiction příběhu v mé hlavě...