Kdy jste naposledy byli v oblacích? Plavali jste někdy v mracích, které vás nadnášely a hladily stejně, jako objetí mámy? Slyšeli jste ty nebeské písně, které vám zpívali andělé? Taky vás tak přitahovala nebesa, odprošťovala vás od přitažlivosti země, brala vám půdu pod nohama? Zažili jste někdy ten závan větru, který vás nadnáší a zároveň odráží všechny síly, které se snaží srazit vás zpátky na dno? Taky vám narostla křídla? Plachtili jste po obloze, závodili s ptáky? Kdy naposledy jste okusili tu sladkou chuť svobody, kdy vás po tváři pohladil studený, ale přesto tak hřejivý větřík, který vám šeptal, že už vás nic nedrží? Nikde okolo nenajdete žádné okovy, žádné klece. Ve dne se snažíte dohonit Slunce, které stále couvá, ale vy letíte dál. V noci chytáte hvězdy, odpočíváte pod světlem luny, který na vás zrcadlí záři Slunce. Oslnivý kotouč vám sice stále uniká, ale vám to nevadí. Můžete si letět kam chcete, nic vás nedrží, celý svět teď patří vám.
Dovádíte mezi kapkami deště, skotačíte mezi sněhovými vločkami. Užíváte si tu lehkost vlastního bytí, vždyť konečně jste nespoutaní, zbaveni vší té tíhy, která je na ramenou těch lidí dole.
Ale přeci jen je zde něco, co vám chybí. Proč cítíte prázdnotu, když se vám splnil sen? Nic vám přeci nechybí, máte nic - vše co jste si kdy přáli. Při pohledu na ty malé postavičky to už není svoboda, která vám dělá dobře. Závidíte jim. Jste sami, opuštění v nebeských sférách. A čím víc je pozorujete, tím víc vaše srdce puká. Píchání od srdce ne a ne přestat, neviditelných jehel stále přibývá. Obklopuje vás jen nicota vzduchu, ale nemůžete se nadechnout, jako kdyby vás věznili pod pokličkou vodní hladiny. Snažíte se vyplavat zpátky, ale tlak kapaliny vás stále tlačí níž a níž, přestože stále jste v tom království bez nespoutanosti.
Už to nemůžete dál snášet. Necháte své tělo volně padat, až přistane na zem. Pohled stále upíráte k nebi, které se ale zdá nekonečně vzdálené a nedosažitelné. Konečně jste doma, mezi lidmi. Konec samotě! Vidíte starého přítele, promluvíte na něj. Jenže on vás neslyší, jen se upřeně dívá před sebe. Co tak důkladně zkoumá?
Náhrobní kámen. S vaším jménem.