close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Spravedlivý čin

11. dubna 2016 v 16:28 | Tori |  Povídky, texty
"Jaká je vaše obhajoba?"
Skláním hlavu. Nevím, proč se soudce stále drží své pevné osnovy, aby vše probíhalo podle daných postupů.
Už tehdy, když se lesem ozývaly houkačky a k chatě dojela policejní auta, jsem se dobrovolně vzdal, ruce za hlavou, která byla stejně jako nyní sklopená. Vždy jsem si o sobě myslel,l že jsem ctihodný občan, ale té noci se vše zvrtlo. I když to vlastně začalo už dávno předtím, nejen mým přičiněním.
Nemám co víc říct, protože vzít člověku život je neodpustitelné. Ne, že bych si snad myslel, že mi to projde, to ne. Ale věřím, že spravedlnost má být vykonána.
Nikdy nezapomenu na ta dvě chladná těla, na to, jak je svírám v náručí a snažím se jim znovu vdechnout život; přivést jejich duše zpět; chytit je, jak stoupají výš a výš, až do nebe. Ale vím, že když po nich chňapnu, tak mi jen proklouznou mezi prsty. Každý večer, než usnu; každé ráno, než otevřu oči. Stále a pořád mě pronásleduje obraz jejich zohavených těl, vlásky, které byly jako chmýří, světlé a zařící, se zbarvily do hněda, do barvy zaschlé krve.
"Ne, prosím, ušetřete alespoň ji!" Věta, která mi stále rezonuje v hlavě, slyším ji neustále a ne a ne se toho zbavit.
Křik. Rány. Volání o pomoc. A pak už jen ticho.


***



Vše jsem si důkladně připravil. Není až tak těžké člověka omráčit, horší je, když ho máte nenápadně naložit do dodávky. Pak už stačí nepozorovaně odjet.
Když jsem zaparkoval u chaty, tak už se stmívalo. Vysoké stromy, jejichž koruny šplhaly do závratných výšek, jakoby mě chránily a pomáhaly utajit hrůzný čin, který se měl už za pár chvil odehrát.
Otevřel jsem zadní dveře a dotáhl bezvladné tělo muže až k dveřím toho nevinně vyhlížejícího domku. Uvnitř jsem jej přivázal k masivní židli, zatímco jsem se sám usadil do koženého křesla Teď už zbývalo jen čekat.


***

Víčka párkrát zamrkala a můj "vězeň" se probudil. Vytřeštěně se rozhlížel po okolí, až se jeho pohled zastavil na mě.
"Kdo jste? Kde to krucinál jsem?" prskal na mě otázky.
"Jsem jen otec dívky a manžel ženy, které jste zabil."
"Eh? O čem to melete, chlape?"
"Pokud vás nedokáže potrestat někdo jiný," vstal jsem a přešel ke kuchyňské lince, že které jsem vzal připravený skalpel, "pak to musím udělat já." obrátil jsem se zpět na něj.


***

"Nemám co víc dodat, ctihodnosti. Věřím, že jsem jen vykonal spravedlnost." zvedám hlavu a odpovídám pevným hlasem.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama