close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Křižovatka

18. dubna 2016 v 15:15 | Tori |  Mé myšlenkové pochody
Lidé v životě dělají spousty a spousty rozhodnutí. Jestli spát na zádech, nebo na boku, co si dát k snídani, nebo jestli změnit školu. Ano, už zase jsem zde se školou, ale co jiného by mi mělo dělat v mém věku víc starostí?




Jak jsem psala zde, tak v mojí třídě nastala nepříjemná (alespoň pro mě) situace. Chodím na víceleté gymnázium. Předtím jsem chodila na osmileté, teď na šestileté. Konečně jsem byla spokojená, nebo se to tak aspoň zdálo. Jelikož náš ročník odpovídá tomu poslednímu na základní škole, tak se před námi objevila ta nádherná úniková cesta. Přijímací zkoušky. Nechci ale opakovat, co už bylo řečeno, takže přejdu k věci.
Poslední dva týdny jsem opravdu na vážkách, jestli přeci jen nebude lepší utéct na jinou školu. Uzávěrka pro podání přihlášek byla už v březnu, ale o to jsem se nemusela starat, jelikož jsme se s Nuttie podaly přihlášku, abychom jsme si zasoutěžily, kdo skončí líp. Nakonec se ukázalo, že právě toto by mohl být náš lístek pryč z toho předsálí pekla, ve kterém jsme se ocitly. Ale je opravdu správné odcházet? Trápí mě hned několik věcí…

1) Zrada, láska a soupeř
Nebudu lhát, když řeknu, že ty dvě školy, o kterých mluvím jsou rivalové. Tím, že bych přešla, se dostanu mezi lidi, ke kterým jsem cítila menší nevraživost. Ale mou školu mám ráda, opravdu ráda! Miluju tu atmosféru, tu pohodu, ale pak přijdu zpět do kolektivu, podívám se na ty, kvůli kterým jsem na vážkách, a vše je zase odznova...

2) Vzestup a pád
Co se týče úrovně vzdělání, tak druhá škola s přehledem vítězí. S tím ale vzestává problém: Nebaví mě učit se. Opravdu ráda chodím do školy, poslouchám v hodinách, dělám práce, ale učit se doma? S tím na mě nechoďte! Bojím se, že s přestupem s jistotou přijdu o to pohodlí flákače, ve kterém se rochním celý život. Další věc je fakt, že v některém učivu jsme napřed, v jiném pozadu, takže by mohly nastat zmatky. Ale také je to poslední možnost, kdy můžu jít někam, kde mě lépe připraví na to, čím chci být a co chci dělat celý život.

3) Povinnosti a nepovinné povinnosti
Druhá škola vyžaduje povinnou účast na soutěžích. Ne, že by mi to vadilo, stejně jsem se do nich chtěla pustit, ale nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí. Kdybych zůstala, tak mám pořád otevřená zadní vrátka a můžu vycouvat. Jenže to je v rozporu s tím, jakým člověkem chci být…
Další věc jsou kurzy a akce. S druhou školou jsem dvakrát jela na skvělé soustředění, na kterém bych mohla být jedna z orgů. Kdybych přešla. Jenže i teď mám možnost jet pomáhat na kurz, byť se nekoná tak často.

4) Lidičky a příšerky
Vybudovala jsem si nemalou pověst a hlavně navázala tolik nových přátelství. Je mi opravdu na nic, když pomyslím na to, kolik pout bych roztrhala, protože hodně těch vztahů žije jen na školní půdě, mezi dalšími lidmi a v určitém prostředí. Ale taky jsou zde tací, kteří mě vytáčí k nepříčetnosti.

5) Život, vesmír a vůbec a tak
Jsou zde ještě ty drobnosti, jako semináře, na které se těším, učitelé na obou školách, které mám či nemám ráda, počet schodů (Protože kdo má šlapat pět pater?), nebo prkotiny jako studentské karty a průkazy, které jsem si omylem koupila. A miliony dalších drobností, na které si nevzpomenu, ale které jsou všechny zásadní.

6) Vždyť je to jedno
Vlastně je jedno, jak se rozhodnu, ale jedna věc nezmizí, dokud nebudu mít klid. Strach. Ten obrovský strach, že se rozhodnu špatně a po celý zbytek života toho budu litovat.


Panebože, dopřej mi to štěstí, ať už se nikdy v životě nemusím rozhodovat o takových věcech.

***
To, co jsem napsala, je chaotické. Chtěla jsem si to urovnat v hlavě, ale pořád je v ní strašný bordel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NUT NUT | 18. dubna 2016 v 17:56 | Reagovat

Torinko, dávám si naprosto stejnou otázku, co když se rozhodnu špatně...
V tomhle závidím středověkým lidem, prostě jsi byl chudákem, nebo králem a tečka. Jenže nejsme ve středověku.
Proto se sama sebe zeptej, co když se rozhodnu dobře? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama