Maminka mi vždycky říkávala, že jsem její malá princezna. Dělala pro mě první poslední, hýčkala mě jako svůj nejdražší poklad. Já snila o majestátních zámcích s rozlehlými zahradami s rozkvetlými květinami a bílou lavičkou pod starou jabloní, o trávníku, na kterém běhám a krátká stébelka mě šimrají po bosých nohách, o honosných komnatách a přepychových róbách. V hloubi srdce mi nějaký hlásek našeptával, že nikdy na svůj sen nedosáhnu, a já to věděla. Ale i přesto jsem snila dál, nevzdávala jsem se naděje na to, že přijede můj princ na bílém koni, najde mě jako Popelku, nebo snad zachrání jako Sněhurku. Doufala jsem, že život, který žiji je jen jedna velká lež, že jsem se píchla o trn a už brzy se probudím z kletby do svého paláce, ale čekala jsem marně. Ani dodneška se nic nezměnilo na faktu, že žiji hůř, než leckteré zvíře, bez důstojnosti a bez víry, že se to někdy zlepší. Když má maminka zemřela, tak se mé dětské fantazie rozpadly. Zámek se zbořil a květiny zvadly, vše se proměnilo v prach, stejně jako ona.
Dětství jsem tehdy nechala za zády, ale nemohla jsem uniknout svým vzpomínkám. Když se mi narodila dcera, tak jsem se snažila potlačit ty pocity, které ve mně znovu ožívaly, ale nakonec se ke mně vrátily v plné síle, když se mě zeptala:
"Mami, jsem princezna?"

Dattebane! •Spoluautorská FF s 



























![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)


