
Ptáček
24. března 2016 v 10:49 | Tori | Povídky, textyUž jste slyšeli pověst, že na nás dohlíží anděl strážný? To je ale jen zušlechtěná verze skutečnosti. Nad každým z nás poletuje malý neviditelný ptáček. Neslyšně mává křidélky a doprovází nás na každém kroku po celý život. Já se s jedním z těch strážných ptáčků znám. Dal mi příležitost nahlédnout za obzor prostřednictvím vyprávění příběhu své svěřenkyně.

"Bylo to obyčejné děvče, řekl bych. Neoplývala nějakými geniálními schopnostmi, ani v ničem silně nepokulhávala. Dlouhé roky jsem byl svědkem jejích radostí i strastí, sledoval jsem její činy. Aniž by o tom věděla, tak jsem ji měl stále na očích.
Někteří mí starší druzi mi říkali, že nemáme na světě svůj úděl. Nejsme nic víc než bezmocní přihlížející. Nesčetněkrát k nám lidé promlouvají, ale my nesmíme a ani nedokážeme zasahovat do jejich bytí. Jejich modlitby byly vyslyšeny, ale nebyly jsme to my, kteří jsme je vyplnili. Tehdy jsem v těch slovech nerozpoznal, jak moudrá jsou, ale dnes je to jinak.
Toho dne se nám oběma svět obrátil naruby. Nikdy bych neřekl, že to nevinné bzučení na pozadí jinak běžného ruchu pracovního dne bude předzvěstí zkázy. Neobvyklý zvuk stále intenzivnil, pak i ohlušující. Odněkud se ozvala střelba a na několik dlouhých hodin zavládl chaos. Nevybavím si, co přesně se dělo, pamatuji si jen, jak ta dívka klečela na zemi a objímala svou matku. Nevím, jestli poznala ten moment, kdy v její náručí odešla na onen svět, ale já ano - její ptáček z naposled zatřepotal křídly zmizel ve slabé záři.
Ten den přišla o vše. Skončila na ulici, bez domova, bez přátel, bez rodiny. Jediné, co jí zbylo byly vzpomínky. Poklidný život se jí tehdy roztříštil na tisíce kousků.
Někdo zaútočili na domovy a životy. Nebyla jediná, která přišla o vše. Odešla. Odešli všichni, za nadějí, za lepšími zítřky.
Já si tu cestu užíval - konečně jsem po dlouhých letech zažil něco nového, byl jsem nadšený světem venku a chvilkami jsem si říkal: Co všechno jsem ještě nepoznal? A co nepoznala ona? A co nikdy nepoznám?
Zprvu mi nešlo do hlavy, proč je tak skleslá. Trvalo dlouhé týdny, než se jí na tváři zas rozlil úsměv. Nechápal jsem, proč po tak dlouhé době, dokud mi to nevysvětlil jiný ptáček. Žil již dlouho a snad i pro to byl schopen pochopit lidskou duši do takové míry. Řekl mi, že lidé během života různé věci získají, ale mnohé i ztratí. A většina těch, které jsem za poslední měsíce potkal, ztratili to nejdůležitější. Na mou otázku, co ta nejdražší věc je, mi ale neodpověděl.
Uvědomil jsem si, že i ona ztratila, že i v jejím srdci je velká díra. Ale také jsem věděl, že právě to, že je živá a směje se s ostatními, tu ránu zaceluje.
Nebyly to ale jen šťastné chvíle, které jsme zažili. Nastaly i překážky, které bylo třeba překonat. Čekal jsem, že po některých těžkých chvílích už bude konec. Že se vzdá, že už nebude schopna se usmívat. Ale nestalo se tak. Přestože ne vše bylo růžové, přestože několikrát měla před očima smrt, tak i přesto se dokázala zase usmát.
Nejsem si jistý, jestli by to tak bylo, kdyby zůstala ve své domovině. Možná právě poznávání nového, to že je na cestě, to poznala tolik nového, možná to ji zocelilo.
Jejím přáním je žít. Možná si tím dříve nebyla jistá, možná stále není, ale já to vím. A každým dnem jsem víc a víc přesvědčen, že že právě chtíč po životě, který každým dnem sílí, ji žene kupředu.
Provázím ji od narození a společně se vyvíjíme. Prostřednictvím jejích činů a rozhodnutí se mi kousek po kousku otevírala brána k pochopení té nejsložitější šifry, která kdy existovala, a já mohu jen tušit, zda na její řešení nakonec přijdu. Jednou jsem přemýšlel nad tím, zda li už některý ptáček přede mnou toho poznání dosáhl.
Možná zde je nějaké vysvětlení našeho bytí. Možná je naším údělem pochopit lidi. Ale možná ne.
* * *
Dílko, jehož osekaná verze (limit znaků ._.) mi získala druhé místo v jedné bezvýznamné literární soutěži...
Máme každý svého strážného ptáčka? Dokázal by pochopit naše životy, když on sám je bez starosti?
Komentáře
Pokud toto bylo druhé, tak mi prosím ukažte to první, protože toto bylo úžasné. Krásná myšlenka, hezky zpracované, co k tomu dodat... málem mě to rozbrečelo :')
A mimochodem, asi jsem se zamilovala do tvého blogu :o Stopařův průvodce po galaxii, otaku :33
Můžu se zeptat, ze kterého anime je pozadí? Tipuju Your lie in April nebo Air, ale ani jedno jsem neviděla, tak si nejsem jistá... :D
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)



Gratuluji k umístění, stálo to za to. Mělo to být rozhodně první místo, protože tvůj text má hloubku, která se mi líbí. Asi se lépe zaposlouchám, třeba taky uslyším třepotání křídel, které bych chtěla slyšet.