Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

"Dobře, a tobě?" [TT]

1. února 2016 v 18:48 | Tori |  Články
Otázky, které chci nakousnout možná nemusí zrovna sedět k tématu, ale přesto se mi zdá správné je zde zmínit.
Po dlouhé době tady zase mám něco inspirované úkoly se školy. Snažím se do mých prací vkládat trochu srdce a filozofie, ale nezdá se, že by to v tom všichni rozpoznali. Úkolem bylo vytvořit anketu. Spíchla jsem těchto šest otázek a byla bych ráda, kdybyste si na ně zkusili sami odpovědět:

Jak se máte?
Jste šťastný?
Co vás činí šťastným? (rodina a přátelé / úspěch / solidarita / peníze / aktivity)
Máte rádi svůj život?
Uvažovali jste někdy nad sebevraždou?
Opravdu se máte dobře?

Nyní každou z nich postupně rozeberu, jak důvody, proč jsem ji zvolila, tak odpověď, kterou bych očekávala od většiny tázaných.


Jak se máte?
Podle mě existují dvě skupiny lidí, každá z nich docela početná. První skupina lidí vám vždy odpoví, že se má dobře. Zdá se mi, že je těchto lidí v poslední době čím dál víc, nebo je to alespoň trend mezi mladými. Sama se sem řadím. Druhá skupina si naopak začne stěžovat, jak je všechno na houby, peněz málo, hodně práce, děti zlobí... Pak by se mohla najít ještě další častá odpověď: "Fajn", kterou ale nechci rozebírat
Proč ale odpovídáme, že je všechno v pořádku? To se nechceme svěřovat s osobními problémy, i když třeba zrovna mluvíme s někým blízkým, komu důvěřujeme? Třeba nechceme vyznít jako ti, kteří si na všechno stále stěžují.
Přišla k nám tato vlastnost z jiných jazyků, kde je zvykem odpovědět, jak úžasně se máme, a jiná varianta snad ani neexistuje.
Ale je na druhou stranu vhodné říkat, jak špatně se máme? Já tento typ lidí nesnáším, protože problémy je třeba řešit, nikoliv čekat, že když si jich nebudeme všímat, tak samy zmizí, nebo dokonce spoléhat na to, že se jich ujme někdo jiný. Dnes má každý možnost se svého břemene zbavit, byť pak bude muset nést zodpovědnost. Je to jen otázkou priorit a pak je na místě zvážit všechny reálné možnosti a vybrat si tu nejvýhodnější.

Jste šťastný?
Může se zdát, že nejde o moc rozdílnou věc, ale přesto se mi zdá, že mezi "Mít se dobře" a "Být šťastný" je nepatrný rozdíl.
Můj pokusný králík odpověděl, že je. Ale pokud bychom šťěstí brali jako stav, kdy člověka nic netrápí (podobně, jako definice zdraví dle WHO), kdo z nás je šťastný? Nemyslím, si, že je možné dosáhnout bodu, kdy je člověk naprosto spokojený. Může mít ohromnou radost, ale vždy se najde něco, z čeho jej bolí srdíčko.
Ale stejně jako u předchozí otázky - lidé málokdy takhle přímo sdílí své strasti, proto i v tomto případě očekávám kladnou odpověď.

Co vás činí šťastným? (rodina a přátelé / úspěch / solidarita / peníze / aktivity)
Uznávám - toto je z části má čirá zvědavost. Každopádně:
Kdyby šlo o veřejnou anketu, zřejmě by se k penězům téměř nikdo nepřihlásil, ale přiznejme si - komu neudělá radost, když dostane jakýkoliv obnos peněz? Já mám třeba ve zvyku přepočítávat sumy na... ehm... jisté jiné jednotky. Třeba dvě svačiny, tři capri-sonne, jeden velký oběd, tři svetry; ačkoliv nemám tak omezený rozpočet. Ale to bych odbočovala.

Věřím, že všechny možnosti, v jakémkoliv slova smyslu, lidem přináší radost.

Máte rádi svůj život?
Konečně se dostávám k tématu života.
Začněme pár definicemi. Máme jen jeden život. Sami jej vedeme, ale nemusíme být sami, kteří neseme následky činů, které spácháme. Je možné jej zničit, či dokonce vzít - obojí jak sobě, tak někomu jinému.

Pokud jde o věc tak vzácnou a křehkou, proč si jej někteří víc neváží? Život jde ruku v ruce se zdravím a pokud se tito dva nedrží, zřejmě oba zaniknou. Proto mi přijde logické, mít život rád, stejně jako jiné vzácné věci.
A pak jsou tu znovu stěžovatelé, tentokrát na život. Ale jelikož je to zase to samé, tak to tentokrát vynechám.

A co předurčení? Osud? Je racionální, svádět chyby (své i cizí) na osud, který tak rád hází klacky pod nohy života a zdraví, kteří by mohli na své cestě zakopnout a jejich držení za ruce se rozpojit? Dobře, teď zas mluvím o hloupostech.

Proto tentokrát chci, aby všichni odpovídali "ano". Protože pokud tomu tak není, právě vy máte tu možnost změny k lepšímu.

Uvažovali jste někdy nad sebevraždou?
Sebevražda - jednoduchý, podle mnohých srabský, způsob, jak si vzít život.
Já touto otázkou nemyslím jen situace, kdy jsou lidé na dně a domnívají se, že není jiná možnost (Znovu: vždycky je. Možná není výhodnější, ale je.) Jde mi i o pouhé přemítání nad tím, že když se zabiji, tak jsem bez starostí. Strávím pár hodin mou oblíbenou činností, pak se bezbolestně připravím o život a- (?) Nic. Sice kvůli tomu bude někdo plakat, někdo může mít problémy, někdo se kvůli vaší smrti může zhroutit. Je zde i možnost, že se kvůli vám zabije i někdo další. Ale vám je to jedno. Protože už jste stejně mrtví.
To je jen má úvaha. Nechci nikoho nabádat k sebevraždě, ani se sama nechci zabít. Chci jen poukázat na to, jak jednoduchý je to únik (a taky je snadno k dispozici, ale to bych se zde akorát rozčilovala nad skokany, kvůli kterým se mi zpozdí vlak). Vy zemřete, ale svět jde dál. Sebevražda je jen nehorázná dávka lhostejnosti vůči ostatním.

Nějak se mi nechce věřit, že neexistuje člověk, který by nad něčím takovým nezauvažoval, ani na zlomek sekundy.

Opravdu se máte dobře?
A vracíme se na začátek. Jen doplňková otázka, poukazující na děsivou podobnost společnosti lidí, ve které stejně každý hraje sám za sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste spokojení? Cítíte se dobře, jste rádi, za svůj život, nebo za dnešní den?

Ano 75% (9)
Ne 25% (3)

Komentáře

1 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 1. února 2016 v 19:09 | Reagovat

Člověku, kterému přímo neřeším, prostě neřeknu, že se mám špatně. Nejlepšímu kamarádovi si srdce vždycky vyliju, ale jen tak někomu ne a prostě řeknu: "Mohlo by být líp." Bohužel se ale musím přiznat, že ne vždycky jsem takto upřímný i k lidem, které mám rád. Upřímnost, a s tím i spojená odpověď na současný stav, by se říkat měla.
Říkám sice o sobě, že jsem šťastný, ale tak úplně to není pravda. Jsem v pořádku, ale do veselí pořád kus chybí.
Obdivuji lidi, kteří dokáží mít radost z maličkosti. Obvykle nečtu nějaké časopisy nebo tak nějak, ale jednou mě prostě trefil nějaký nadpis jakéhosi magazínu, kde byla jakási česká psycholožka, která přesně tuto problematiku vysvětlila. Sdělila, že je třeba šťastná z toho, jak k ní byla milá prodavačka, jak stihla metro a tak dále. Lidé jako ona prostě musí být šťastní, a rád bych se i toto naučil, kdyby to bylo možné. Přepočítávání peněz na různé věci jsem nikdy nepraktikoval, ale musím to zkusit, vypadá to velmi zábavně. :D
Když to vezmu kolem a kolem, mám skvělý život a mám ho rád. Je milion věcí, co bych (ku*va; vsuvka z jedné písničky, co se mi právě honí hlavou) chtěl, ale i když ty věci nemám, nevadí mi to. Miluju svůj život.
Jak se to vezme. Nikdy jsem neuvažoval nad tím, že spáchám sebevraždu. Nikdy. Ale sem tam se mi prohnalo hlavou, co by se asi stalo, kdybych tu nebyl. Vždycky jsem to ale z hlavy vyhnal, jak jsem dříve napsal, miluju svůj život a nehodlám se ho takhle srabsky zbavit. Máma mi kdysi řekla, že sebevražda je pro sobce. Jediná možnost, kdy je to přijatelné, je při nějaké smrtelné nemoci, ale i to by se mělo řešit jinak.
Zcela upřímně, mohlo by být lépe, ale není nejhůře.
Doufám, že nevadí, že jsem si vlastně na všechno odpověděl v komentáři namísto v mé hlavě. Moc hezký článek! :-)

2 Wendy Wendy | E-mail | Web | 3. února 2016 v 6:09 | Reagovat

Neumím předstírat,ale některým lidem se zpravidla lhát zkrátka musí.
Ale většinou na otázku "Jak se máš? 😈" posílám některý lidi do pr.....ahy

3 Magna Magna | Web | 3. února 2016 v 10:46 | Reagovat

Souhlasím s tebou, osobně taky nemám ráda lidi, co si na něco neustále stěžují. Vždy může být nějaká maličkost, která zvedne náladu :) . Chápu lidi, kteří řeknou že se mají fajn, ikdyž to tak ne vždycky je, protože se jim to nechce rozebírat. Já to mám taky tak, své problémy říkám jen lidem, kterým věřím. Když mi někdo napíše, jak se mám, tak vždy odpovím, že fajn, protože se mi to nechce rozebírat a řešit to s každým. Co se týká života, ne vždy se nám daří, ale je to jen třeba špatné období, z kterého se můžeme dostat.

4 Nuttie Nuttie | 6. února 2016 v 12:09 | Reagovat

Jsem na tebe pyšná, Tori :)
Ale nezapomínej, neexistuje pravda a lež...

5 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. února 2016 v 21:02 | Reagovat

Na základce jsme mívali podobný úkoly, strašně mě to bavilo a šlo mi to od ruky :), dneska bych na ty otázky mohla psát hodinový eseje, ještě, že už jsme od toho opustili...
Nedíváš se na to špatně, to si z tvého textu myslím, jen tak dál.

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 10. února 2016 v 1:47 | Reagovat

Myslím, že zatím jsem neobjevila to, co by mne přimělo mít svůj život skutečně ráda =) Ano, je křehký a jediný, ale... stejně zemřu =) Ted, či za padesát let...
S tvou definicí sebevraždy zcela souhlasím =)

...Moc hezký článek, úvahy=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama