Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Únor 2016

Myšlenky

29. února 2016 v 17:44 | Tori |  Povídky, texty
Do vlasů mi fouká jemný vánek. Zhluboka se nadechnu a ve vzduchu cítím jaro - rozkvetlé květiny, zelenající se koruny stromů. Nebe se najednou zatemní a příroda se mění v prach. Svěžest vystřídala zatuchlina a já se ocitla v pekle.
(Když dojde Glade)
*
Nemůžu najít tiché, tmavé místo, kde bych mohla v klidu existovat.
*
Lidé mě poslouchají, ale neslyší.

Hej, jsem Platan!

23. února 2016 v 17:06 | Tori |  Povídky, texty
Zkuste se vžít do mé situace - dlouhé roky se vyvijíte po boku svých bratrů Platanů, ale jednoho dne si k vám nakráčí člověk, mrkne na vaše listy a prohlásí "Další javor!". S bratry si zaťukáte na čelo a necháte to být. Človíček se ale vrátí, vezme vaše semena a zasadí uprostřed měst, mezi těmi otravnými lípami. Je to smůla, ale co se dá dělat. Lípy se dají nějak přežít, ale to, čemu jste dříve nevěnovali tolik pozornosti vás nyní dohání k nepříčetnosti.
"Hele, mami, javor!"
Bohužel nejste schopni je opravit, ale naštěstí dorazil zachránce, který tomu učinil přítrž.
Platan javorolistý, stojí tam napsáno.
Jak se asi cití ti, kteří jsou házeni do jednoho pytle s odlišnými druhy? Jak se asi cití platan, když je považován za javor?

Zanedbatelné otázky o Velkých i malých životech [TT]

19. února 2016 v 18:21 | Tori |  Články
Na začátku bych si ráda upřesnila, co myslím pojmem "život". Je to časový úsek ohraničený narozením a ukončen smrtí. Každý (většinou) trvá různě dlouhou dobu.
Když nezůstanu u strohosti, tak je zde ještě "naplněný život" , "smysl života" a podobné hlouposti.

Lidé se stále snaží hledat v triviálních věcech jakýsi hlubší smysl. Tak tedy: Co náš život dělá životem?


Zkoušení

16. února 2016 v 17:31 | Tori |  Povídky, texty
Ve třídě panuje chaos. Všichni studenti se shlukli do velkého chumlu, sdílejí své poznámky a doufají, že stihnout dohnat promarněný čas a doučit se všechnu látku tak, aby vůbec prošli. Jiní už dávno rezignovali a známka je nezajímá.

Kousek duše v každém soustu

14. února 2016 v 18:30 | Tori |  Povídky, texty
Maminka mi vždy kladla na srdce, že bych neměla jídlo hltat najednou. Nejen, že si pak nevychutnám tu vynikající chuť a ochudím se o prožitek, ale hlavně - nedostane se ke mně ta láska, se kterou kuchař pokrm připravil, a neokusím výsledek, pro který onen člověk využil veškerého svého umu, jen pro můj dobrý pocit a spokojený žaludek.
Ale přesto právě pádím do školní jídelny, abych do sebe naházela kaši, která mi každý den stimuluje buňky stejnou chutí, jako kdyby se mi snad snažila svou pachuť vštěpit do paměti tak, abych ji už nikdy nezapomněla.
A právě, když usedám s tácem v rukou ke stolu, si říkám, kam se podělo mé potěšení z jídla, které pro mě bylo jako zákusek k dobrému obědu.
"Nežijeme proto, abychom jedli."
Omluva mého otce, když mi servíruje svou mraženou specialitu. Máma říkávala, že zmražené jídlo má i zmraženou duši. To už zapomněl na slova mámy?
S těmito myšlenkami se pouštím do jídla, odhodlaná rozpoznat v něm pocity umělce, který jej připravil.
Můj úkol na tomto světě možná není jíst, jsou zde tisíce snů a cílů, za kterými se tak dychtivě ženu, ale nechci být lhostejná vůči něčemu, co je pro mne možná znamená to stejné, co vzduch, který dýchám, ale pro jiné je to výsledek jejich dlouhé práce.

Věřím, že když pro mě jídlo nebude jen prostředek k přežití, můj svět se rozzáří pestrými barvami.

"Dobře, a tobě?" [TT]

1. února 2016 v 18:48 | Tori |  Články
Otázky, které chci nakousnout možná nemusí zrovna sedět k tématu, ale přesto se mi zdá správné je zde zmínit.
Po dlouhé době tady zase mám něco inspirované úkoly se školy. Snažím se do mých prací vkládat trochu srdce a filozofie, ale nezdá se, že by to v tom všichni rozpoznali. Úkolem bylo vytvořit anketu. Spíchla jsem těchto šest otázek a byla bych ráda, kdybyste si na ně zkusili sami odpovědět:

Jak se máte?
Jste šťastný?
Co vás činí šťastným? (rodina a přátelé / úspěch / solidarita / peníze / aktivity)
Máte rádi svůj život?
Uvažovali jste někdy nad sebevraždou?
Opravdu se máte dobře?

Nyní každou z nich postupně rozeberu, jak důvody, proč jsem ji zvolila, tak odpověď, kterou bych očekávala od většiny tázaných.