Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Leden 2016

Má odpověď [TT]

31. ledna 2016 v 9:33 | Tori |  Povídky, texty
Já jsem asi jediná na Zemi, která už má týden napsaný článek na TT a úplně na něj zapomene.
Je to pokračování Mého ospravedlnění.

Seděla jsem na studené podlaze, opřená o domovní dveře. Všude okolo mě byl nepořádek a ostrůvky kapesníků, ale to bylo to poslední, co mě zrovna zajímalo. V ruce jsem držela Tvůj dopis.
"Hlupáku." tiše jsem hlesla mezi vzlyky. Znovu jsem zvedla ten list papíru, který mi po Tobě zbyl. Utřela jsem si z očí slzy, abych si mohla přečíst několik řádků, a znovu se dala do breku.
Tak strašně mě bolelo srdce. Nedokázala jsem si svůj život představit bez něj stejně tak, jako on si nedokázal představit ten svůj beze mě. Sžírala mě představa, že jsme odloučeni a to jediné, co nám zbývá je jen chabá naděje na lepší zítřky.

Kdybych Ti jen tak mohla napsat, uklidnit jej, že jsem zde vždy pro něj, podpořit ho, povzbudit ho. Kdybych Ti tak ještě jednou mohla říci, jak moc Tě miluji.

Když přišel dopis

24. ledna 2016 v 16:49 | Tori |  Překlady a Fanfikce
Dělala jsem pořádek ve starých souborech a někde kdesi jsem vyhrabala toto. Je to domácí úkol, pár let starý, naprosto neupravený. A fanfikce :D
Kaichou wa Maid-sama!
Sakurai Kuuga a Hanazono Sakura
***
Když přišel dopis, věděl, že je to jen dvěstěpadesátésedmé vyznání lásky od jedné z jeho věrných fanynek, které při jeho koncertech nejvíce ječí a po konci vystoupení se snaží dostat do zákulisí a nalepit se na něj při focení.

Svatební šaty

13. ledna 2016 v 22:15 | Tori |  Povídky, texty
Svatební šaty se zachytily o trčící větévku. Dívka, která je měla oblečené se rychle ohlédla, pevně sevřela bílou látku a trhla. Na větévce zůstal jen cár drahé tkaniny a ona běžela dál.


Až teď vidím, jak je to krátké. Vzniklo na koleni v trolejbuse.

Mé ospravedlnění

12. ledna 2016 v 22:09 | Tori |  Povídky, texty
Neměl jsem v úmyslu nechat tě samotnou, vždyť jsem slíbil, že tě budu navždy opatrovat a chránit, že se stanu tvým štítem i podporou. Této možnosti jsem se v myšlenkách vyhýbal co nejvíce, ale uvědomil jsem si, že mi nic jiného nezbývá. Nebyl to úmysl, hledal jsem i jiná řešení, ale nedokázal jsem se smířit s oběťmi, které s sebou přinášela.
Nebudu tě prosit o odpuštění, to jediné, o co mám právo tě žádat, je tvá vůle. Jednou přijde den, kdy se k tobě budu moct vrátit, tak na mě prosím počkej. Přestože od okamžiku, kdy se za mnou zavřely dveře, uběhla pouze krátká chvíle, tak běžím. Abys nebyla sama, abys nestihla zapomenout, abychom zas byli my co nejdříve.
Sama víš, jak moc toužím být teď s tebou. Víš jak se nikdy nemohu nabažit tvé přítomnosti. Bez tebe ze mě zbývá jen nicotná schránka, kterou dokážeš znovu naplnit jen ty. Nedokáži si představit svůj život bez tebe, a tak mi prosím neber jedinou jistotu, která mi zbývá.


***

Původní název byl Jsi má jediná a vždy budeš, ale nakonec to vůbec nevystihuje obsah, takže jsem to změnila.
I já si právě prošla pro nás studenty stresujícím obdobím, ale ta hlavní vlna povinností je už za mnou a tímto se pomalu vyhrabávám z autorské krize.

Pohled zpátky a vpřed [TT]

2. ledna 2016 v 18:47 | Tori |  Mé myšlenkové pochody
Nevím, jak začít... Tak řekněme, že se Torinka jde ohlédnout za minulým rokem a krátce se zmínit o tom nadcházejícím.


To hlavní, co chci říct, je veliké díky. Když se podívám na sebe před jedním rokem a porovnám to s nynějškem, jsem opravdu hrdá za pokrok, kterého jsem dosáhla. A nevděčím za něj jen sobě, ale obzvláště lidem z mého okolí. Nebýt mé rodiny i přátel, nejsem nyní sebou. A proto:

Díky vám, co jste se mnou strávili víkend kdesi na soustředění. Nebylo nás mnoho a vy ostatní jste se dobře znali, ale přesto jste mezi sebou našli místečko pro mě. Posunulo mě to o míle dál a neměla jsem pak takový problém s cizími lidmi.

Děkuji Nuttie za to, že se mnou šla do neznáma a společně jsme zkusily neznámé akce, že vydrží sedět na přednášce, že mi pomáhá se psaním. Ale hlavně díky, že neutečeš, když vidíš, jak jsem namrčená a nevrlá. Ořech forever :)

Děkuji mé spřízněné duši, nebo spíše tomu chudáčkovi, který musí snášet všechny moje nesmysly a vydrží to několik hodin denně. Díky, že jsi stále po mém boku (byť asi nemáš jinou možnost :D).

Děkuji mámě nejen za všechno, co pro mě dělá a jak mě neustále snáší, ale že mi dokáže otevřít nové obzory a pochopit některé věci.

Připadám si jako mnohem lepší člověk, ale vím o těch kazech. Přesto jsem ráda za vše, co jsem díky ostatním začala dělat.
Zase jsem začala chodit do knihovny a číst.
Začala jsem chodit na přednášky a akce popularizující vědu.
Začala jsem psát.
Ujasnila jsem si, čím chci být, co chci dělat.
Pochopila jsem mnoho věcí, které se dnes dějí i nedějí.

Prožila jsem skvělé i příšerné dny; byla jsem na vrcholu i na dně. Ale přesto si myslím, že to byl ten nejlepší, co jsem zatím zažila.

Jsem šťastná a chtěla bych, aby to vydrželo nejen tento rok, ale i ty další.