30. února
Jak to mám zvládat dál? Všechny dny vždy končí stejně, je to jako zamotaný příběh. Začal jsem si psát tento deník, abych unikl, ale připadá mi, že se čím dál víc ponořuji hlouběji a už nebudu moct vyplavat. Post-zimní deprese si mě každým dnem čím dál víc podmaňují a já už nemám sílu na odpor.
I dnes to skončilo fiaskem, ani dnes si mě nevšimli. Sedím mezi ostatními, jím s nimi oběd, bavíme se, jedu s nimi ze školy, ale stále si připadám jen jako duch poletující okolo.
Ale přecijen bylo něco jiné. Drobná tmavovláska na schodech do čtvrtého patra. Zavadila o mě pohledem. Byl jsem v jejím zorném poli. Všimla si mé existence. A nebo zas blouzním, stejne jako už mnohokrát.
31. února
Dnes zas jsem ji potkal, zas ona potkala mě. Třepou se mi prsty a nejsem schopen přemýšlet, myšlenky poletují všude okolo a má síťka na ně je děravá. Ale to, na co nezapomenu - zázrak, který se stal.
Usmála se na mě.
A ten jediný úsměv byl klíčem právě k těm dveřím.
34. února, ráno
Celý víkend jsem nezahmouřil oka. Stále nad ní přemýšlím. Možná (anebo spíš "určitě") nemířila svůj úsměv na mě. Vždyť jsem jen cosi, které pro nikoho není. Proč by mrhala svou laskavost na Nikoho v místnosti plné lidí? Ale co když je stejná, jako já? Jsem tak pošetilý...
odpoledne
Zase jsem ji spatřl. Mluvila s další osobou, kterou jsem však nepoznával. Prošel jsem okolo, nespouštějíc z ní pohled, ale měla oči pro někoho jiného. Opět jsem sám, nevnímán a opuštěn. Zlomen.
Není žádná naděje.
Středobod mého světa zmizel a následovat může jen kolaps.
36. února
Je noc a já se konečně vzpamatoval. To protože na mě již dlouho nikdo takhle nepromluvil, proto jsem byl tak ohromen. To ona. Zas a znovu, stále je pro mne záhadou. Ví o mně. A promluvila. Na mě. A chápe. Mě. Ale já nikdy nebudu schopen pochopit ji. Tak odlišná a jedinečná. Jedinečná a jediná. Jediná, která pro mě existuje. A jediná, pro kterou budu kdy existovat Já. Její hlas prorazil stěny mého vězení. Vytáhla mě z hlubin mizérie, z bodu, ze kterého nebylo návratu. Nebo alespoň to jsem si myslel.
Čekal jsem, kdy se z toho snu probudím. A stále čekám.
***
Prvně jsem to chtěla nazvat Láska na první úsměv :)
Kdo by měl zájem o krátký epilog, tak ať chce dál. Napsaný už je, ale diabetici by z toho nemuseli vyváznout bez zdravotní újmy...
Je to další slohovka do školy, tentokrát na téma 'Deník'.
Mám v záloze další dvě dílka, která potřebují hodně úprav, takže zde budou až až. Až o víkendu. Možná. (Možná ne.)
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)


