Dílko, které jsem napsala na nádraží. Poslouchala jsem zrovna tuto písničku, sice mi přijde víc optimistická, ale pořád to k sobě prostě patří.
Nikdy mě v mém takzvaném domově nic nedrželo. Neměla jsem pouta, která jsem mohla zpřetrhat. Jen prázdné zdi bez vzpomínek, bez citů. Dům plný lidí, ale lásku postrádající. Z topení sálající teplo, ale srdce z ledu. Zahrada plná květin, ale bez života.
Každým dnem jsem se modlila, aby mě někdo z tohoto vězení vysvobodil, ale můj princ na bílém koni nepřijel.
Probrečené noci, polštář nasáklý slzami.
Den co den se mé falešné iluze tříštily na menší kousíčky, až zbyl jen prach. Snažila jsem se to nevnímat, ale nemohla jsem být otupěná a slepá navždy.
Odešla jsem. Je ze mě tulák, bez domova, bez cíle. Jdu kam mě nohy nesou, jsem venku.
Konečně mi narostla má křídla svobody. Polétávám si, klícku nechávám a sebou, ale stále za sebou cítím dravce mé minulosti, kteří se mě snaží ulovit. Ale já se nenechám. Nedovolím, aby mi vzali to jediné, co mi zbylo, a vše, co jsem objevila.
***
Co se téma týdne týče, tak je možné, že to v tom moc nevyzní. Ale berme to tak, že ta dívka je venku jako znovuzrozená, nebo si tak alespoň připadá... Chápete mě?
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)



Hezky napsané, hodilo by se to jako text písně. Krátké, ale opravdu pěkné :-)