Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Prosinec 2015

Zpověď [TT]

24. prosince 2015 v 14:47 | Tori |  Povídky, texty
There was a girl. And à côté d'elle, non, inside her- Soretomo...?

Za sedmero hříchy žila byla dívka. Byla stejně jedinečná, jako všichni okolo ní. Navenek se možná zdála normální, lidská.
Neuměla držet jazyk za zuby, často řekla něco, co nechtěla, nebo něco, co ostatní nepochopili, přesto ale měla kamarády.
Ti kamarádi jí dokázali rozesmát i zesmutnit. Možná si i mysleli, že ji rozumí. Ale něco nevěděli a nevadilo jim, že to neví. Byly to dny, kdy dívka přišla do školy smutná, uzavřená.
Mohla za to žena. Dívka z té ženy byla smutná a snažila se tu slabost překonat, ale nešlo to.
Ta žena nechtěla dívku trápit, ale dívka byla velmi citlivá a každý čin té ženy ji dokázal rozhodit.

Pak je tady druhá dívka.
Její druhové k ní chovali velikou úctu. Nezáleželo na situaci, vždy si zachovala rozhodnost a dokázala své blízké podpořit. Přestože byla ponížena, stála se vzpřímenou hlavou.
Sama si vybojovala svou čest a byla na to hrdá.
Její přátelé si na ní cenili toho, že dokáže povzbudit jak slabé, tak silné. Neohlížela se na jejich původ či sílu.
Měla spoustu známých a spoustu lidí, na kterých jí záleželo. Často už svou práci nezvládala, ale ti, které ochraňovala jí vždy pomohli.
Avšak měla jednu chybu. Jeden malý kaz.
Neexistovala.
Byla to skrytá duše první dívky, která se nedokázala vylíhnout ze svého vejce.


Bejt idijot není žádnej med

24. prosince 2015 v 13:57 | Tori |  Střípky ze svazků slov
Jedno vám teda povim bejt idijot není žádnej med. Lidi se vám akorát smějou a nemaj s váma tpělivost a chovaj se hnusně. Vono se toho namluví jak by na nás postižený měli bejt hodný jenomže povidali že mu hráli. Ale nestěžuju si poněvač si myslím že jsem si užil docela zajímavej život.
Idijot jsem vod narození. IQ mi zjistili pod sedumdesát takže na to mám i papíry. Teda já bysem typoval že jsem spíš imbecil nebo možná dokonce i debil i když osobně se nejradějc považuju spíš za slabomyslnýho protože jak se řejne idijot lidi si většinou představěj nějakýho mangolojda. To jsou takový ty co maj voči až u sebe a vypadaj jak číňani takže furt sliněj a šahaj si na příro.
Pomalejší teda jsem, to nepopírám, ale jsem možná chytřejší než si lidi myslej protože mě souděj podle toho jak vypadám ale do hlavy mi neviděj. Pálí mi to docela dobře ale když se mám vyžvejknout slovem nebo písmem často nedokážu říct co vlastně chci. Hned vám dám příklad. Jdu takhle po ulici a vidím jak chlápek na zahradě sází keře a povidá hele Forreste nechceš si vydělat nějaký prachy a já že jo no tak mě nechal vozit hlínu. Bylo jí dobře dvanáct koleček a já se s ní v tom pařáku tahal až kdo ví kam a když jsem byl hotovej šahne do kapsy a dává mi dolar. Kdybysem nebyl blbej tak hned řeknu co to je za žebráckou mzdu jenomže já vůl ten dolar vzal trapně zablekotal děkuju a šel. Cestou jsem ten papírek v dlani pořád skládak a zase rozbalovat a připadal jsem si fakt jak idijot.
Už chápete, co tím myslím?

- Winston Groom: Forrest Gump

Knižní předlohu stejnojmenného filmu jsem si chtěla přečíst už dlouho a před pár týdny se tak stalo.
Jak je z ukázky poznat (mimochodem jde o úplně první odstavce), kniha je psaná z pohledu Forresta, jeho slovy a jeho logikou, což naprosto podtrhuje jeho charakter. Takový jazyk se mi četl špatně, proto se ke knize ani nikdy nevrátím.
Myslím, že film je lepší, protože děj v knize je na nové úrovni nesmyslnosti a šílenosti, což nemám zrovna v lásce.

PS: Šťastné a veselé!


Proč nemám ráda Vánoce

18. prosince 2015 v 19:01 | Tori |  Články
Už nějaký ten týden je nemožné vyhnout se těmto svátkům. Začíná to v obchodech, pokračuje na ulicích, pomalu to obsazuje televizi a v plné síle nás to dostihne v obývacím pokoji. Možná by stačily už jen tyhle dvě věty, abyste se trochu dostali do mojí kůže.

Fine on the Outside [TT]

8. prosince 2015 v 17:00 | Tori |  Povídky, texty
Dílko, které jsem napsala na nádraží. Poslouchala jsem zrovna tuto písničku, sice mi přijde víc optimistická, ale pořád to k sobě prostě patří.


Ta, která mě vidí

3. prosince 2015 v 19:53 | Tori |  Povídky, texty
30. února
Jak to mám zvládat dál? Všechny dny vždy končí stejně, je to jako zamotaný příběh. Začal jsem si psát tento deník, abych unikl, ale připadá mi, že se čím dál víc ponořuji hlouběji a už nebudu moct vyplavat. Post-zimní deprese si mě každým dnem čím dál víc podmaňují a já už nemám sílu na odpor.