Celou dobu se schováváš ve skříni. Na krabicích, které jsi svou vahou promáčkla, se ti dřepí špatně. Na tváři tě šimrají pověšené kabáty. Bojíš se, aby pod tebou nepraskla polička a ty neprozradila svůj úkryt. Maminka ti řekla, ať se schováš, proto zde teď jsi. Ve tmě. Srdce ti bije o sto šest. Z kuchyně k tobě doléhá křik a tlumené rány. Maminka prosí ty dva pány, kteří před chvílí přišli, aby s něčím přestali. Copak asi provádí? Taky zabořili prsty do kaše, aby zkusili jak chutná, i když ještě nebyla hotová? Nebo si snad taky vzali koště a hráli si na čarodějnice? Možná každý prováděl něco jiného.
,Ale proč si já musím hrát na schovávanou?' přemítáš. Vždyť tě nikdo nehledá, jaký to pak má smysl?
Maminka už nekřičí. Asi ji už poslechli, protože maminka má vždycky pravdu. Slyšíš dunivé kroky, jak někdo prochází celý dům. Z ničeho nic se rozlétnou dveře pokoje, kde se schováváš. Přestože se chceš pochlubit, jak úžasnou skrýš jsi našla, ještě vyčkáváš. Ta osoba otvírá šuplík komody a vzápětí jej zase zasune. Proč? Do něj by ses přece nevešla! Z přízemí volá cizí mužský hlas.
"Tady!" ozvalo se ze spodu. Tatínek se asi zase špatně schoval. Je moc veliký, najít ho je snadné. Za chvíli zaslechneš, jak ti pánové odcházejí a něčemu se chechtají. Asi mají radost z toho, jak rychle měli tatínka v hrsti. Zaklapávají se domovní dveře. To je ani nenapadlo, že se možná schovávám tady, a šli hledat na zahradu?
Čekáš. Začínají tě bolet nohy. O několik chvil později i tíží víčka. Nikdo tě nevolá. Nikdo se po tobě neshání. A tak otevíráš dveře skříně, vylézáš ven a protahuješ se. Vycházíš z pokoje a natahuješ se přes zábradlí u schodiště. Z kuchyně se line světlo. Co asi maminka dělá tak dlouho? Pomalým krokem sejdeš schody, broukajíc si veselou melodii. V kuchyni nalézáš maminku, jak leží na zemi. Na sobě má rudé skvrny, stejně tak i na zemi. Asi převrhla rajskou omáčku. Ale proč usnula na podlaze, a nešla si lehnout do postele? Teprve až teď si všimneš, že vedle maminky leží nůž, taky špinavý od červené omáčky. Opatrně ho uchopíš za rukojeť a dáš do dřezu na umytí. Pak si klekneš k mamince a ukazováčkem ji párkrát štouchneš do ramene, aby ji probudila. Ale nejde to.
Pokrčíš ramen a zamíříš najít tatínka. Leží v obývacím pokoji na pohovce. To byli oba tak unavení? Má na sobě skvrnku od omáčky. Asi on ji převrhl na maminku, utekl a usnul.
Doléhá na tebe únava. Přilehneš si k němu, zachumláš se do něj, hlavu položenou na hrudi a usínáš.
V noci se ti zdá o rajčatové omáčce.
***
Ty nejpodivnější příběhy mě napadají při páteční cestě vlakem domů. Chtěla jsem trošku zaexperimentovat, zkusit psát ve druhé osobě a přítomném čase. Sama vím, jak moc mi to ujždělo, ale snad jsem nezklamala.
Ta malá holčička měla být původně TenTen, nůž měl být kunai. Chtěla jsem se zaměřit na to, když poprvé měla v ruce kunai, ale pak se to zvrtlo.
V sešitě to má tři A5 a jen zhruba pět škrtnutých řádků :)
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)


