Podle mámy nosí každý z nás závoj, který nás odděluje od zbytku světa, takový jaký mají nevěsty na svatbě, akorát že tento závoj je neviditelný. Vesele si žijeme své život a přes obličej nám visí tenhle neviditelný závoj. Svět je tak trochu zamlžený, ale nám se to líbí.
Ale občas se naše závoje na pár okamžiků odhrnou, jakoby nám je z tváře nadzvedl nějaký vánek. A když se závoj zvedne, vidíme svět takový, jaký opravdu je, ale jen na těch pár vteřin, než se závoj zase snese dolů. Vidíme všechnu tu krásu a krutost, smutek a lásku. Většinou jsme ale radši, když to nevidíme. Někteří se naučí odhrnout závoj sami. Pak už se nemusí spolehnout na vánek.
Máma tím nemyslí, že by to byl opravdový závoj. A nejde tady o nějaké kouzla nebo o představu, že vás možná sleduje Bůh, nebo že hned vedle vás sedí anděl, nic takového. Takhle máma neuvažuje. Tohle je jenom její způsob, jak říct, že lidé se často nechají rozptýli malýma věcma a nepřemýšlejí z odstupu od těch podstatných.
...
Hodně jsem o závojích přemýšlela. Zajímalo by mě, jestli se sem tam někdo narodí bez něho. Někdo takový, kdo ty podstatné věci vidí pořád. Možná někdo, jako jsi ty.
Až včera dorazíš
Rebecca Stead
s. 69 - 70
Až včera dorazáš patří k mým nejjoblíbnějším knížkám. Už si ani nepamatuju, kdy jsem ji od koho dostala, ale jsem za ni opravdu vděčná. Naprosto změnila můj pohled na některé věci. Poprvé jsem se jí prolouskávala dlouho, po přečtení a pochopení souvislostí mi na přečtení stačí odpoledne. Je možné, že ji budu citovat častěji.
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)


