close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Lesík na konci cesty

28. září 2015 v 9:05 | Tori |  Povídky, texty
Dneska jsem se byla projít . Jen tak.

Šla jsem do lesíka, na jehož okraj jsme chodili se školkou. Nevzala jsem si ty nejlepší boty a pod nohama jsem cítila každý kamínek. Kdybych šla naboso, nebyl by v tom převeliký rozdíl.
Zamířila jsem až dozadu, kde jsem byla jen několikrát. Vzadu na mě čekala zarostlá cesta, a tak jsem se otočila a vrátila.
Chvilku jsem lezla mezi stromy, jako kdysi. Vzpomněla jsem si na mýtinku, po které jsme sjížděli dolů. Že na ten mohutný strom u cesty lezli kluci. Že na té větvi, která je mi teď do pasu, jsme se houpaly. Že lavičky tam byly tři. Že ten taras jsme vždy očistili od listí a někdy z něj snad i skákali. Že jsem se bála seběhnot ten kopeček.

Že to tam žilo.

I dnes lesíkem prochází lidé, je to pro ně zkratka k jejich domovům. Ale i přesto pro mě lesík umírá, možná už umřel. Stromy jsou seschlé a polámané. Taras je špinavý od bobulí. I cesta, která tam vede mi připadá vrásčiá. Svah se seeschlou trávou. Stromy, jejichž listy jen visí dolů. Vybledlá zeď.
Možná je to tím počasí.
Možná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama