Dneska jsem se byla projít . Jen tak.
Šla jsem do lesíka, na jehož okraj jsme chodili se školkou. Nevzala jsem si ty nejlepší boty a pod nohama jsem cítila každý kamínek. Kdybych šla naboso, nebyl by v tom převeliký rozdíl.
Zamířila jsem až dozadu, kde jsem byla jen několikrát. Vzadu na mě čekala zarostlá cesta, a tak jsem se otočila a vrátila.
Chvilku jsem lezla mezi stromy, jako kdysi. Vzpomněla jsem si na mýtinku, po které jsme sjížděli dolů. Že na ten mohutný strom u cesty lezli kluci. Že na té větvi, která je mi teď do pasu, jsme se houpaly. Že lavičky tam byly tři. Že ten taras jsme vždy očistili od listí a někdy z něj snad i skákali. Že jsem se bála seběhnot ten kopeček.
Že to tam žilo.
I dnes lesíkem prochází lidé, je to pro ně zkratka k jejich domovům. Ale i přesto pro mě lesík umírá, možná už umřel. Stromy jsou seschlé a polámané. Taras je špinavý od bobulí. I cesta, která tam vede mi připadá vrásčiá. Svah se seeschlou trávou. Stromy, jejichž listy jen visí dolů. Vybledlá zeď.
Možná je to tím počasí.
Možná.
Dattebane! •Spoluautorská FF s 






















![Lovely Shoujo Emoji (Huggy Hug) [V2] by Jerikuto](http://orig13.deviantart.net/a397/f/2014/073/c/6/lovely_shoujo_emoji__huggy_hug___v2__by_jerikuto-d7a4cw7.gif)


