close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Věřím, že lidskou svobodu lze vyjádřit jedním slůvkem, které slouží jako cihlička přidržující dveře existence dokořán - možná.
- Robert Fulghum

Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto Dattebane! •Spoluautorská FF s N.U.T.První a druhý díl na Konoze Panda Emoji-11 (Clap) [V1] by Jerikuto


Nenávidím, když přede mnou leží prázdná stránka.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kde domov můj?

20. května 2015 v 22:42 | Tori |  Povídky, texty
Dnesní hodina slohu, respektive dotaz profesorky, kdy jsme se zabývali úvahou mě inspiroval k tomu, abych snad poprvé v životě zamyslela nad otázkou, kterou jsem vždy odbývala, protože na mě působila jako klišé. Co pro mě znamená domov?

Zatímco ostatní spolužáci na tuto otázku odpovídali (jediná z nich, kterou jsem zaznamenala byla: místo, kde můžu být sám sebou). Překonala jsem se a pro jednou jsem zapojila mozek.

Klíčová otázka č. 1: Jak je mé chování doma odlišené od toho ve škole?
To zní jednoduše. Nebojím se vyjádřit k věcem, o kterých bych běžně raději pomlčela. Například? Co si někteří lidé zaslouží, za to, co kdy (ne)dokázali? Zaslouží si každý svéprávnost? Má život a zdraví nevyčíslitelnou cenu? Trest smrti? Je možné si koupit vše? Jsou lidé opravdu gramotní, jak tvrdí? Je každý opravdu nenahraditelný? Toť otázka.
Další vlastnost, která se "přepne" příchodem domů je upovídanost. Některé dny jsem schopná mluvit několik hodin v kuse o tom, co se stalo během těch devíti hodin, co jsem mimo domov.
Pak je tady oblékání. Není větší propasti mezi mým oblečením na ven a "po doma". Dnes jsem se ráno rozhodovala mezi sukní a kraťasy, třemi tričky, patnácti páry náušnicí a dvěma páry obuvi. A odpoledne? Tričko se sukní, které nosím už kdovíjak dlouho. Je mi jasné, že toto nebude až tak neobvyklá věc, ale opět je zde zřejmý rozdíl - "tam venku" se snažím dbát o svůj vzhled (byť ty dnešní vlasy do všech stran tomu nenasvědčovaly), doma připomínám neandrtálce.

Klíčová otázka č. 2: Chovám se tedy ve společnosti jako loutka nebo ovce?
Asi už to tak vypadá. Když se nad tím zamyslím, tak se tak chovám už dlouho, vlastně snad od té doby, co jsem členem nějakého kolektivu, jak ve školce, tak na základce. Tehdy jsem byla poprvé vytržena z domova. Na základce a minulé škole jsem se snažila jít do určté míry s davem, abych na sebe zbytečně nepřitahovala pozornost, letos jsem se rozhodla být co nejvíc sama sebou, nebo alespoň taková, jaká chci být. A myslím, že se mi to daří.
Ale je zde další faktor. Můžu své, z jistého hlediska zvrácené a nemorální, názory sdělit svým profesorům, kteří mě budou učit ještě několik let, aniž bych u nich ztratila image vzorné studentky? V tomto bodu přicházím na dvě reálné možnosti: v dané situaci slušně a co nejšetrněji říct svůj názor, nebo jít s davem. V mnoha situacích se snažím najít kompromis, ale často to není možné. Neřídím se jen jednou z těchto variant; například dnes právě v hodině slohu jsem si ujasnila odpověd na otázku Co pro mě znamená domov?.


Domov je místo, kde přestávají platit pravidla společnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nuttie nuttie | 21. května 2015 v 17:56 | Reagovat

Když jsem si to tak přečetla... Asi poprvé v životě dostanu ze slohu kouli, protože já něco takového napsat neumím :D. Pěkné Torrrinko :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama